Dobří lidé ještě existují

23. 01. 2014 9:56:31
Bylo to o víkendu na začátku ledna 2014, kdy jsme si s přítelkyní řekli, že musíme jet alespoň na malou odreagovačku, neboli výlet vlakem „někam“. Vyhrála Loučeň a její zámek s labyrintáriem (tip nám dala moje sestra). Jízdenka na vlak do Nymburka koupená (nikoho ještě nenapadlo položit koleje až do Loučně), jízdní řád navazujícího autobusu prostudován, tousty na cestu zapečeny a šlo se spát.

Ráno začalo parádně. Byť nám počasí v Praze pěkný výlet nepřálo, nenechali jsme si vzít ten krásný pocit, který začal, už když jsem na e-shopu Českých Drah kliknul na „vložit do košíku“. Kdekdo tomu říká cestovní horečka. U nás je to spíše cestovní šílenství. Na Vysočanském nádraží jsme sedli do vlaku a vesele frčeli na Nymburk.

Tam jsme ale zjistili, že autobusové nádraží je spíše k smíchu (možná k pláči), než-li k nastupování do autobusů. Plán autobusového nádraží nikde a na žádném z „nástupišť“ nebyl náš autobus v jízdním řádu poznamenán. Spoj jsme si totiž našli na internetu. Neváhal jsem a šel se zeptat řidiče jednoho z odstavených autobusů. Byl velmi ochotný a podle čísla spoje nás navedl. Autobus měl jet zhruba za hodinu, takže jsme šli něco zobnout do nádražní restaurace.

V nádražce jsme si dali nakládaný hermelín a pivečko. Černovlasá servírka nás od začátku zaujala, byla milá a usměvavá, jako bychom byli na návštěvě u někoho doma a ona byla náš hostitel. Opravdu pěkný přístup. Chutně jsme posvačili a šli na autobus. Mimochodem, jel přesně z toho nástupiště, které nám poradil pan ochotný autobusák. Dvakrát dvacet korun a hned je příští stanice Loučeň.

Povídám, byla to krása v Loučni. Ani se mi nechtělo věřit, že to může být tak hezké. Ještě k tomu, za „lidové“ vstupné 50 korun. To ale předbíhám. Když jsme přišli k bráně onoho loučeňského zámeckého parku, byla zavřená. Zavolal jsem tedy na číslo, které bylo na tabuli u vchodu a po krátké rozmluvě a chvilce čekání přišel otevřít sám kastelán. Vzal si oněch padesát peněz a my mohli jít zabloudit. Ano, párkrát jsme v bludišti skutečně zabloudili, ale vždy jsme po čase našli cestu. No paráda. Můžu jen doporučit.

Když jsme večer přijeli autobusem zpět do Nymburka, samozřejmě naše kroky směřovaly do nádražní restaurace. Tentokrát bez svačiny, jen pivečko a dobrá nálada po příjemném výletu. Při placení nastala obvyklá situace „tak kdo?“. Nu proč to protahovat, padlo to na mě. Zaplatil jsem a sebrali jsme se ku vlaku. Od teď to bylo i trochu „divné“.

Nejen že ve vlaku nebylo místo. Ale moje slečna Ivanka zjistila, že nemá kabelku. Všechno bylo tam. Peníze, doklady, jízdenka... Šok! Ale průvodčí nepřišla i když jsme ji potkali, jak jsme procházeli jednotlivé vozy. Nastala nemilá situace. Co teď máme dělat dopr....? Ivanku jsem jen s vypětím sil uklidňoval, aby se mi na místě nesložila. Vlak stavěl až v Lysé nad Labem, takže jsme tam vystoupili a počkali na vlak zpět. Měl jsem v sobě totiž jediné: „Ta kabela musela zůstat v té nádražce!“ Vlak zpět naštěstí hned za chvíli jel. O tom, že průvodčí nám po vyslechnutí našeho příběhu odpustil přirážku na jízdné koupené ve vlaku (v Lysé je pokladna, ale my jen počkali na peróně), se nebudu rozepisovat. Zaplatil jsem jen jízdenku. Bylo to ale hezké že jsem nemusel platit přirážku. Nicméně pořád byla nálada smutná... Ale v Nymburku!

Přijeli jsme zpět a naše kroky hned směřovaly přímou nejrychlejší cestou do té nádražky. Otevřel jsem dveře a............ „Jóóó vy si jdete pro tu kabelku.“ Strach, úzkost, zlost a smutek se v tu chvíli odebrali na dovolenou. Je to tam! Milé černovlasé servírce jsme tisíckrát poděkovali i na panáka pozvali. Povídala, že za námi utíkala k vlaku, ale už to nestihla. V Ivčině kabelce bylo všechno a my máme krásnou zkušenost.

Že lidi nejsou ještě tak zlí. Že lidi nemyslí jen na sebe. Že jednoduše ještě existují dobří lidé.

Autor: Stanislav Míček | čtvrtek 23.1.2014 9:56 | karma článku: 23.25 | přečteno: 751x

Další články blogera

Stanislav Míček

TEP kyčelního kloubu, den 4: Domů!

Reverz. O tom se celkem dobře mluví, ale špatně se to dělá. Jednoduše řečeno, bylo by to na mě moc papírů!

10.2.2023 v 0:58 | Karma článku: 17.30 | Přečteno: 544 | Diskuse

Stanislav Míček

TEP kyčelního kloubu, den 1,5 až 3: Karanténa

Krásné sobotní odpoledne. Jeden den po výkonu, RTG v pořádku, převezen na normální lůžko, rohlíček s máslíčkem v žaludku, ale dědulka na pokoji stále...

9.2.2023 v 21:22 | Karma článku: 14.65 | Přečteno: 437 | Diskuse

Stanislav Míček

TEP kyčelního kloubu, den 0,5 až 1

Jednotka intenzivní péče. Těsně po probuzení jsem to vlastně nechápal. Myslel jsem, že si půjdu koupit kafé a potom bude oběd.

5.2.2023 v 5:00 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 687 | Diskuse

Stanislav Míček

TEP kyčelního kloubu, den 0

Když vás sestra přijde "probudit" o půl páté ráno s tím, že dneska jdete pod kudličku, ale stejně jste nespal a spolubydla stále chrčí...

4.2.2023 v 10:57 | Karma článku: 19.02 | Přečteno: 588 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 270 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 462 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 112 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 773

Mám všechny rád. Obzvláště ty, co se nevztekají a nedohadují se.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...