Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pokladní jsou taky jen lidé

9. 03. 2014 11:10:00
Mají toho kolikrát dost. Jsou někdy nepříjemní/né. Proč? Protože jsme na ně nepříjemní my!

Když jsem si přečetl článek zde na iDnes o »vzpouře« pokladních v Makru, přinutilo mě to zamyslet se. Opravdu je to tak? Opravdu mají takové podmínky? Hledal jsem odpověď. Jak kde je takové a podobné jednání s pokladními denní záležitostí. Někde je to fajn, jinde je to makrostyl.

Včera jsem byl v Bille koupit si něco na pití. Ten den jsem měl jít do práce na noční, ale bylo opravdu hezky, tak jsem chtěl zajít do Thomayerových sadů v pražské Libni načerpat něco přírody a také učiva, ještě před odchodem na noční. Věděl jsem, že musím ještě koupit jídlo do domácnosti, ale řekl jsem si, proč bych to měl tahat do výšin oněch sadů a pak zpět dolů. Šel jsem tedy napřed jenom pro pití s tím, že pro ostatní se stavím později.

V Bille byla přede mnou nějaká paní na vysokých podpatkách, zmalovaná jako Madona. Paní pokladní na ní: „Dobrý den“. Paní nic. Pokladní: „Máte Billa kartu?“. Paní nic. Pokladní odpípala v očividně znepokojivé náladě její zboží. „198“ řekla. Paní jen strčila do ruky pokladní dvousetkorunu a čekala na své dvě kačky zpět. Pokladní jí je dala a pěkně slušně řekla: „Děkujeme, nashledanou“. Paní ani neodpověděla, beze slova vzala tašku s nákupem a odešla. Nevěřil jsem vlastním očím. Pokladní, chuděra celá pošramocená a nejistá. Teď jsem šel na řadu já s mojí lahví minerálky. „Dobrý den!“ s úsměvem jsem pronesl. Pokladní už ani moc hezky neodpověděla na můj pozdrav, věděl jsem proč. Vždyť jí ta »baba jedna« zkazila náladu na celou směnu. A pak buďte příjemní!

Po mém oddechu v hezkém parku jsem vyrazil opět do Billy. Tentokrát pro jídlo a jiné věci do domácnosti. Schválně jsem nešel k té samé pokladní jako u toho prvního nákupu. Šel jsem ke starší a očividně i spokojenější pokladní. Situace z předchozího nákupu se téměř opakovala. S tím rozdílem, že »slečna drsňák« byla přede mnou ob jednoho zákazníka a také trochu i komunikovala, ale nic moc. Po vzájemném pozdravu a úsměvu jsem se vteřinku zamyslel. Lžu. Nebyla to vteřinka, byla to alespoň minuta. Jenže pokladní už to měla všechno namarkováno a já už viděl cenu na displeji pokladny (109 korun). Povídám: „Jejda já se nějak zamyslel, neřekl jsem vám, že v tom sáčku jsou tři kaiserky natural a tři se solí a kmínem. Je vše v pořádku?“. Jak jistě víte, nemělo by se to dávat do jednoho sáčku, byť je to za stejnou cenu. Na to se pokladní téměř začala smát: „V pohodě. Musím něco umět a znát, né?“. „Výborně“ povídám, „tady je dvě stě, no a že jste to vy, tak i devět korun.“ Dodávám s úsměvem. Hezky jsme se pozdravili a já odešel. Po této příhodě jsem si řekl, že to musím napsat.

Pokladní jsou taky lidé, nemyslete si! Moje milá a drahá nastávající taky pracuje v obchodu. Sice u pultu lahůdek, ale dostala se i tak do nitra obchodu (Kaufland) a to co mi kolikrát říká, nestačím se tomu divit! V Kauflandu se prý povídá, že jít na pokladnu je za trest, že je to jednou nohou vyhazov, že je to konec »kariéry« v Kauflandu. Znovu se ptám, proč? I v Kauflandu jsou šikovné a milé pokladní, lépe řečeno profesionální. Stráví opilé smradlavé bezdomovce, co si jdou ráno pro rohlíky a krabicové víno. Stráví arogantní byznysmeny, co si myslí, že střed světa, je právě v jejich pupku. Stráví i vzteklou důchodkyni, co se nedokáže smířit s tím, že prací prášek -40% už je vyprodaný. A tak jsem rád, že většinou bývám jeden z těch, který jejich práci chápe a podporuje je. Navodí úsměv a dostane za to odměnu v podobě opětovaného úsměvu (není nic krásnějšího). Na druhou stranu, také jsem někdy nakupoval opilý, nepříjemný, ve spěchu neslušný.... Tímto, se milým pokladním omluvám.

Závěr pro pokladní: Nebuďte nepříjemné, zamračené, nebo nedej bože neslušné. Budete koukat, co s lidma udělá prostý úsměv a vlídné slovo. Gumáky (podobné paní v úvodu) odbijte a jeďte dál. A pokud je s vámi jednáno jako v tom Makru, nedejte se! Sledujte vývoj té »vzpoury« a inspirujte se.

Závěr pro zákazníky: Jak už jsem psal, pokladní jsou taky jen lidé. Zkuste se někdy usmát a uvidíte, že to funguje. Uvidíte, že rázem z vás opadne vztek, že zboží není, že vám u pultu špatně nakrájeli salám, že do vás vrazil skladník a ve spěchu se ani nestihl omluvit... Uvidíte, že mít dobrý pocit ze služby, je dobrý pocit pro vás. Když ten dobrý pocit předáte pokladní, příště budete mít ještě lepší pocit. Uvidíte sami!

Autor: Stanislav Míček | neděle 9.3.2014 11:10 | karma článku: 21.16 | přečteno: 1314x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Pavel Opl

Utahovali nám opasky, berou nám svobodu a co nám provedou dál ?

Deset milionů obyvatel naší republiky si muselo utahovat opasky, když pár gaunerů vytunelovalo naši zem. Z gaunerů se stali "VIP" a bohatí "mocipáni", kteří ovlivňují dodnes i legislativu. Tu legislativu, která nám bere

28.6.2017 v 23:17 | Karma článku: 27.14 | Přečteno: 478 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Proč si president Miloš Zeman podřezává pod sebou větev?

President Miloš Zeman slíbil, že bude uvažovat o „bobříkovi mlčení“. Prý si všiml, že když mlčí, rostou mu žebříčky oblíbenosti,a naopak, když mluví, obliba klesá. Není se co divit, když se president svou mluvou dostává na dno!

28.6.2017 v 20:42 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 638 | Diskuse

Jan Ziegler

Žádné omluvy za kolonizaci, i ty podněcují islámský terorismus

Tito omlouvači bývají pokrytečtí a hlavně nebezpeční. Šíří totiž báchorku o zlém Západu a hodném rozvojovém světě, který údajně tolik trpěl pod koloniálním útlakem. Jenomže to je příšerné zlé nepravdivé černobílé vidění světa.

28.6.2017 v 18:35 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 730 | Diskuse

Vladimír Havránek

Prezident na Vysočině slíbil omezení sprostých slov a následně přirovnal premiéra ke svini

Miloš Zeman slíbil při dnešním setkání se starosty a zastupiteli v Jihlavě, že omezí své verbální projevy. To mu nezabránilo, aby vzápětí nazval premiéra Sobotku tímto hanlivým výrazem. Kam až lze v tomto úřadu zajít?

28.6.2017 v 13:35 | Karma článku: 23.12 | Přečteno: 1112 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

28.6.2017 v 12:48 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 487 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 964
Jsem železniční nadšenec v rané fázi, ale trošku samotářský, šťastně zamilovaný a snad brzo i ženatý, dost citově založený chlapík.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.