Pokladní jsou taky jen lidé

Mají toho kolikrát dost. Jsou někdy nepříjemní/né. Proč? Protože jsme na ně nepříjemní my!

   Když jsem si přečetl článek zde na iDnes o »vzpouře« pokladních v Makru, přinutilo mě to zamyslet se. Opravdu je to tak? Opravdu mají takové podmínky? Hledal jsem odpověď. Jak kde je takové a podobné jednání s pokladními denní záležitostí. Někde je to fajn, jinde je to makrostyl.

   Včera jsem byl v Bille koupit si něco na pití. Ten den jsem měl jít do práce na noční, ale bylo opravdu hezky, tak jsem chtěl zajít do Thomayerových sadů v pražské Libni načerpat něco přírody a také učiva, ještě před odchodem na noční. Věděl jsem, že musím ještě koupit jídlo do domácnosti, ale řekl jsem si, proč bych to měl tahat do výšin oněch sadů a pak zpět dolů. Šel jsem tedy napřed jenom pro pití s tím, že pro ostatní se stavím později.

   V Bille byla přede mnou nějaká paní na vysokých podpatkách, zmalovaná jako Madona. Paní pokladní na ní: „Dobrý den“. Paní nic. Pokladní: „Máte Billa kartu?“. Paní nic. Pokladní odpípala v očividně znepokojivé náladě její zboží. „198“ řekla. Paní jen strčila do ruky pokladní dvousetkorunu a čekala na své dvě kačky zpět. Pokladní jí je dala a pěkně slušně řekla: „Děkujeme, nashledanou“. Paní ani neodpověděla, beze slova vzala tašku s nákupem a odešla. Nevěřil jsem vlastním očím. Pokladní, chuděra celá pošramocená a nejistá. Teď jsem šel na řadu já s mojí lahví minerálky. „Dobrý den!“ s úsměvem jsem pronesl. Pokladní už ani moc hezky neodpověděla na můj pozdrav, věděl jsem proč. Vždyť jí ta »baba jedna« zkazila náladu na celou směnu. A pak buďte příjemní!

   Po mém oddechu v hezkém parku jsem vyrazil opět do Billy. Tentokrát pro jídlo a jiné věci do domácnosti. Schválně jsem nešel k té samé pokladní jako u toho prvního nákupu. Šel jsem ke starší a očividně i spokojenější pokladní. Situace z předchozího nákupu se téměř opakovala. S tím rozdílem, že »slečna drsňák« byla přede mnou ob jednoho zákazníka a také trochu i komunikovala, ale nic moc. Po vzájemném pozdravu a úsměvu jsem se vteřinku zamyslel. Lžu. Nebyla to vteřinka, byla to alespoň minuta. Jenže pokladní už to měla všechno namarkováno a já už viděl cenu na displeji pokladny (109 korun). Povídám: „Jejda já se nějak zamyslel, neřekl jsem vám, že v tom sáčku jsou tři kaiserky natural a tři se solí a kmínem. Je vše v pořádku?“. Jak jistě víte, nemělo by se to dávat do jednoho sáčku, byť je to za stejnou cenu. Na to se pokladní téměř začala smát: „V pohodě. Musím něco umět a znát, né?“. „Výborně“ povídám, „tady je dvě stě, no a že jste to vy, tak i devět korun.“ Dodávám s úsměvem. Hezky jsme se pozdravili a já odešel. Po této příhodě jsem si řekl, že to musím napsat.

   Pokladní jsou taky lidé, nemyslete si! Moje milá a drahá nastávající taky pracuje v obchodu. Sice u pultu lahůdek, ale dostala se i tak do nitra obchodu (Kaufland) a to co mi kolikrát říká, nestačím se tomu divit! V Kauflandu se prý povídá, že jít na pokladnu je za trest, že je to jednou nohou vyhazov, že je to konec »kariéry« v Kauflandu. Znovu se ptám, proč? I v Kauflandu jsou šikovné a milé pokladní, lépe řečeno profesionální. Stráví opilé smradlavé bezdomovce, co si jdou ráno pro rohlíky a krabicové víno. Stráví arogantní byznysmeny, co si myslí, že střed světa, je právě v jejich pupku. Stráví i vzteklou důchodkyni, co se nedokáže smířit s tím, že prací prášek -40% už je vyprodaný. A tak jsem rád, že většinou bývám jeden z těch, který jejich práci chápe a podporuje je. Navodí úsměv a dostane za to odměnu v podobě opětovaného úsměvu (není nic krásnějšího). Na druhou stranu, také jsem někdy nakupoval opilý, nepříjemný, ve spěchu neslušný…. Tímto, se milým pokladním omluvám.

   Závěr pro pokladní: Nebuďte nepříjemné, zamračené, nebo nedej bože neslušné. Budete koukat, co s lidma udělá prostý úsměv a vlídné slovo. Gumáky (podobné paní v úvodu) odbijte a jeďte dál. A pokud je s vámi jednáno jako v tom Makru, nedejte se! Sledujte vývoj té »vzpoury« a inspirujte se.

   Závěr pro zákazníky: Jak už jsem psal, pokladní jsou taky jen lidé. Zkuste se někdy usmát a uvidíte, že to funguje. Uvidíte, že rázem z vás opadne vztek, že zboží není, že vám u pultu špatně nakrájeli salám, že do vás vrazil skladník a ve spěchu se ani nestihl omluvit… Uvidíte, že mít dobrý pocit ze služby, je dobrý pocit pro vás. Když ten dobrý pocit předáte pokladní, příště budete mít ještě lepší pocit. Uvidíte sami!