Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To už by stačilo pane kolego!

18. 12. 2013 20:18:15
Určitě se vám také stalo, že vás kolega v práci požádal o dřívější příchod na směnu (chce dříve domů), nebo naopak pozdější odchod ze směny (chce nastoupit později). Jistě. Vždyť na tom nic není. Ale co když je to pořád? Přeteče pomyslný pohár?

Pracuji u SŽDC jako signalista. Pracujeme nepřetržitě na dvě směny od 6:00 do 18:00, resp. od 18:00 do 6:00 v pětidením turnusu. Takto jsme i placeni bez ohledu na to, kdy se vystřídáme, je ale zažité střídání kolem půl šesté jak ráno tak večer. Nikdo s tím nemá problém, samozřejmě že někdy člověk zaspí, vlak má zpoždění, dopravní zácpa... Lhal bych, pokud budu tvrdit, že jsem nikdy nepřišel pozdě, že jsem nikdy od kolegů nic nepotřeboval. Ale co je moc, to je moc. Můj vážený kolega si myslí, že jsme tu všichni bez povinností (samozřejmě myslím ty soukromé), bez dětí, že jsme všichni zdraví, že nepotřebujeme navštívit rodinu, chytit vlak, sejít se s kamarádem... Milý kolego, pohár přetekl.

Všechno to začalo mým přeložením do Prahy-Hostivaře. Byl jsem služebně úplně nejmladší a věkem taktéž, obklopen "mazáky", ke kterým jsem měl úctu, ne jenom proto, že se jako mazáci vůbec nechovali. Bylo to perfektní, každý mě naučil něco a já jsem za pár směn začal sloužit sám, tak jako všichni. Práce mě bavila a baví do teď. Jen kdyby mi to neznepříjemňoval onen "kvalitní" kolega (zde mu budu říkat Jiří), který dojíždí z Mostu a nějak často se vymlouvá na syna (zdravý chlapec - 9 let).

Mám turnus, kde mě po mojí noční střídá Jirka. Měl by přijet večer, přespat tady a ráno mě jít vystřídat tak jako ostatní, kteří dojíždějí z větší dálky. Bohužel je tomu tak velmi málo kdy. Začalo to telefonáty do práce, vždycky večer kolem osmé. "Stando mohl bych přijet před sedmou?" a já řekl jasně, proč ne, taky budu někdy potřebovat.. Nevím co jsem si myslel tehdy. Asi jsem byl moc "rozmazlený" z dřívějších služeben a tamních spolupracovníků, kteří když něco potřebovali, rovnou se domluvili kdy mi to vrátí, tak jak to dělám já a jak to naštěstí dělají i ostatní kolegové v Hostivaři. Takže to bylo poprvé. Za pět dnů zase to stejné, zase a zase. Manželka něco, syn něco, jsem nemocný, nemám hlídání (pro syna který měl tehdy osm!! let)... A Standa kýval a kýval a kýval, jako staré pendlovky u babičky, jelikož je asi hloupý a neumí si dupnout. Odmítl jsem jen, když to opravdu nešlo, nechtěl jsem lhát, tak jako evidentně lhal milý Jiříček. Ale to jsem dělal velkou chybu, neboť se ve mě hromadilo cosi, co dříve nebo později muselo ven.

A jednou to skutečně vyšlo, to když mi Jiří asi po dvou letech takového konání večer zavolal, se stejnou písničkou, já ho odmítl, že musím k lékaři hned ráno a navíc ještě večer jdu na další noční za kolegu co marodí. No dobře. Ráno přišel celý "napučený", předali jsme si směnu a vše bylo tak nějak ok. Už jsem měl na sobě bundu, když se na mě otočil a že: "Ty mě večer zase střídáš, že?", "Jo, mám šichtu za Vlasťu", odpověděl jsem, "A nemohl by jsi mi přijít večer dřív? Tak nějak před pátou?" ....... Na to jsem už mohl říct jediné: "Poslyš, nepřeháníš to už trochu?". Vážení, ale co potom nastalo! Pustil se do mě, že jsem prej mladý cucák a co si o sobě vůbec myslím, dyť bydlím v Praze, není to pro mě problém atd.. Nesmím zapomenout na plno rozličných nadávek, kterými mě krmil snad za každým slovem. Nestačil jsem se divit. Argumentoval jsem, že on už mi dluží alespoň deset celých šichet a že když chci já tak nemůže, krom jednoho případu. Na to zase nadávky, nadávky a nadávky a že mám vypadnout. Tak jsem beze slova odešel, ale to mu asi nestačilo, tak za mnou posílal nadávky ještě z okna, než jsem zašel za roh.

Cestou domů jsem přemýšlel, co jsem udělal/řekl špatně. Nic! Jsem přece v právu a řekl jsem to klidným tónem. Než jsem si šel lehnout, kolovalo mi hlavou něco jako "doufám, že mu praskla žilka". Nicméně večer jsem přišel, samozřejmě že v obvyklou dobu, na další směnu a co udělal Jiřík? Omluvil se mi! Za ten bezdůvodný výbuch vzteku i za využívání mojí neschopnosti v určitých věcech říct ne. Nemohl jsem tomu uvěřit. Já opravdu vyhrál! A nejlepší na tom je, že k tomu stačila jen jedna věta: "Poslyš, nepřeháníš to už trochu?"

Jirka po mně od té doby nic nechtěl a já jen doufám, že už tomu tak bude pořád.

Autor: Stanislav Míček | středa 18.12.2013 20:18 | karma článku: 13.79 | přečteno: 936x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Kratochvíl

Psaní všemi dvaceti

Jelikož nejsem školená písařka, trvá mi napsání jedné stránky A4 docela dlouho. Do klávesnice totiž „klofu“ jedním prstem jedné ruky a zdůvodňuji si to tak, že není důležité, jak rychle člověk píše, ale co napíše.

24.8.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Karel Trčálek

Pohostinnost českého národa je jen vylhaný mýtus

Není pohostinnost jako pohostinnost. Kdo jinému postel stele, sám na ní umírá. Po návratu z pohostinství je každý praotcem Čechem, respektive jeho dcerami

24.8.2017 v 11:48 | Karma článku: 4.29 | Přečteno: 75 | Diskuse

Pavel Vrba

Kdo ho vůbec zná? Paulo Coelho.

Na druhou stranu, já bych tohoto spisovatele také neznal, kdybych při pročítání různých citátů nenarazil právě na ty jeho. A přestože má za sebou i bouřlivý život, řada jeho myšlenek mě oslovuje.

24.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 92 | Diskuse

Dana Adámková

Psíma očima

Tož nevím, co se u nás bude dít, jenom tuším, že přestavba kuchyně bude asi kvůli mně a mým dětem. Panička začíná být nějaká nervózní. Snaží se, abych nic nepoznala. Já vím svoje.

24.8.2017 v 10:45 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 145 | Diskuse

Marek Valiček

Kdyby tisíc kabinetů

"...no, pomalu abyste se chystali do školy, co?", zaznělo mezi stoly naší zahradní hospůdky a děti, ke kterým byla slova pronesena, se otřásly hnusem a opovržením.

24.8.2017 v 9:18 | Karma článku: 21.66 | Přečteno: 466 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 966
Jsem železniční nadšenec v rané fázi, ale trošku samotářský, šťastně zamilovaný a snad brzo i ženatý, dost citově založený chlapík.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.